Prostě Blanche blog :o)
.....
Rubrika Trocha té kultůry...
...tak jsem se počvrté vydala na Colours of Ostrava a opět není čeho litovat. A ačkoliv jsem měla před odjezdem menší zaječí úmysly, tak jsem si v průběhu festivalu mnohokrát řekla, že bych byla úplně hloupá kdybych nejela. A tak jsem zpátky doma, promočená, unavená a lehce nastydlá, a potřebuju si nějak srovnat v hlavě všechny dojmy...
Ve čtvrtek jsme úspěšně prošvihli první tři koncerty a viděli jsme až korejské Dulsori, což jsou hráči na obrovské bubny. Bylo vcelku zvláštní a hodně úderné, vlastně jsem si z toho jinej zážitek neodnesl. Pak jsme vyrazili na Park stage, která suplovala loňský Tent (díky bohu! při letošních vedrech bych si nedovedla v Tentu užít ani jeden koncert). Tam vystupovali Valravn, severská kapelka se zpěvačkou z Faerských ostrovů. Temně podmanivej rock s krásných hlasem. Vřele doporučuju! Trošku mě mrzelo, že se kryli s United flavour, ale ty určitě ještě uvidím.
V pátek jsme vyrazili na urbanistický výlet do Poruby, který si s Kuchňou slibujeme už 4 roky. Takže jsme konečně viděli slavný oblouk a dělnické domky a objevili jsme na porubském zámku geniální tavernu, která nám v tom nesnesitelném vedru přišla jako sen. Vrátili jsme se akorát na Wohnouty. Po nich jsme si dali kousek Dubmarine, což byl našláplej dubstep a pěkně to frčelo. Tuším, že jsme viděli i Alamaailman vasarat, což bylo takový finský peklo, ale asi mě moc nebavilo, když si to napamatuju. Co mě ale hodně bavilo, to byl Erik Truffaz Paris project. Po nich hodinka skákání na Skyline, jejihž novou zpěvačku nemusim, protože je nudná. Pak obří dilema, jestli Zion train nebo WWW. Zvítězili Zion train a možná to byla chyba, protože jsem evidentně čekala něco našláplejšího na pokraji d´n´b a ono nic nepřišlo. Takže jsme pak zdálky poslouchala bizardní WWW, pro něž nemá moc lidí pochopení.
V sobotu jsme si půjčili kola v rámci podpory kandidatury Ostravy na evropské město roku 2015 a vydali jsme se do starých Vítkovických hutí. To byla kvalitní dávka industrialu. Pak nás čekalo divadlo Vosto5 a jejich stand´artní kabaret. Viděla jsem je poprvé a ačkoliv nejsem žádnej příznivec divadla, bylo to něco na pomezí famózního a fajnového. Po Vosto5 jsme šli objevit grónskou zpěvačku Nive Nielsen, která hraje na červené ukulele (zahrála na něj jednu písničku :-/) a je podle iDNES objevem letošních Colours. Pro mě rozhodně ne, ale i tak to bylo příjemné. Na hlavním stagi zatím hrála Mokoomba ze Zimbabwe a ačkoliv mám tyhle ty úderný africký rytmy ráda, tohle mě nějak nebavilo. A navíc přišla bouřka a po ní i Cranberries v dešti, který jsem si užila tak nějak jinak, než jsme čekala, žádný vzpomínání na pubertu, ale parádní skákání, tleskání a zpívání. Před koncem Cranberries jsme utíkali na norské instrumentalisty Jaga jazzist ze stáje Ninja tunes, což by mělo zaručovat kvalitu. Jenže jim to nějak nehrálo, respektive první půlku jsme bojovala s tím, že nějak zmizím, ale to by byla chyba, protože druhá půlka už byla tak pěkně našláplá, jak jsem čekala. Po Jaga jazzist jsem se šla ze slušnosti podívat na TOP dream company, kde bubnuje můj kamarád Pompo. Nečekaně mě pohltili a zažila jsem největší tanec v dešti od vystoupení Koop před dvěma lety na témže místě. Historie se opakuje :-) Pak jsme zvládli kousek Fernanda Sauerse v NYC stage a pak moji vytoužení Midi lidi. Což byl skvělej nářez minimalistickýho elektra, jenže jsem nezvládla vydržet až do konce, protože bylo půl třetí ráno a mě se chtělo tak moc spát a neměla jsem na sobě ani kousek suchej.
Poslední den nás čekal výlet historickým busem do hornického muzea. Busem už jsem jela a v muzeu taky byla, takže nic zajímavého. Ještě před výletem jsme si ale dali koncert Please the trees v kostele, což byla nádherná záležitost. Please the trees jsou taková krásná náladovka a ve spojení s kostelem a venkovním uplakaným počasím jsem měla zaděláno na pěknou depku. Po výletě jsme zvládli kousek Marty Kubišový, hlavně Motlitbu a pak MIG21, jejiž humor mě překvapivě bavil. Pak přišla geniální Sophie Hunger a po ní ještě geniálnější Regina Spektor, na kterou jsem se vlastně vůbec netěšila a ona mě naprosto uhranula a já, jemně ovíněná, ztracená v ticísihlavém davu, půlku jejího smutného koncertu proplakala. A zamilovala jsem se. Po Regině jsem do sebe kopla další půllitr vína a šla jsem do kotle na Iggyho proskákat se až k půlnoci a konci letošních Colours. Ale hrozně to uteklo! Těším se za rok zas!
Rubrika Dělám chytrou...
O sopce jste toho určitě slyšeli až až, jenže to bych to nebyla já, abych vám o ní taky něco nenapsala. Přiznám se, že primárním účelem tohoto článku je se naučit její název alespoň napsat, když už ne vyslovit. Takže ta sopka se jmenuje Eyjafjallajökull, což znamená "ledovec ostrovních hor". Je to stratovulkán, což nevím jestli vám něco řekne, ale asi takhle, existují dva druhy sopek – stratovulkány a štítové vulkány. Liší se od sebe jednak svým tvarem, pak složením magmatu a průběhem erupce. Stratovulkán mívá tvar vysokého kužele, jeho svahy jsou prudké a značí se velice nevyrovanou intenzitu erupcí. Štítové vulkány mívají erupce klidnější, vyrovnanější, svahy pozvolnější a mají široký sopečný kužel. Víc vám toho asi nepovím, neboť nic víc nevím :-) No a tahle sopka Eyjafjallajökull způsobila, že jsem ve čtvrtek neodletěla do Litvy na prodloužený víkend. Naštěstí mi Ryanair vrátí peníze za letenky, takže to moc nebolelo a mohla jsem v sobotu a v neděli vesele mýt okna a cídit celej barák. A pořád jsem marně vyhlížela z okna sopečnej mrak, co kroužil nad celou Evropou. A ačkoliv se všichni dušovali, že v ovzduší žádnej popel nebude a že je všechno v pohodě, WHO vydala zákaz vycházení astmatikům. Já ho přesto porušila a měla jsem o víkendu takovou dušnost a kašel jako nikdy. Takže kde je pravda? Asi někde na dně toho vulkánu :-) A stejně bych se na ten Island jednou ráda podíval!
A věděli jste, že spálíte víc kalorií spaním než díváním se na televizi? Takže já jdu teda spát. Průměrně totiž člověk stráví spánkem 24 let a stonáním 7 let. Právě si vybírám oboje :-)
Rubrika Jenom žblept...
...tak přesně tolik návštěvníku navštívilo jen za poslední měsíc tenhle starý zaprášený blog, který byl aktualizován naposledy někdy...no už ani nepamatuju :-) Ne že bych si tu chtěla stěžovat to vůbec, jsem jenom překvapená, jaktože sem tolik lidí pořád zabloudí? Těší mě to, ne že ne :-) a nebojte, ani já jsem na vás nezapomněla, jen pořád dumám o čem vám psát. Nic nového jsem se totiž nedozvěděla, nic nepěstuju, nic nevyhrávám, nikam nejezdím, prostě nějak nevím. Ale třeba dneska jsem upekla skvělej quiche (rozuměj slaný francouzský koláč). Jsem to ale holka šikovná...
Rubrika Jenom žblept...
Tak se nám zas rok s rokem sešel a je tu další Mistrovství ČR v tradiční švédské hře Kubb. Tentokrát již historicky třetí. Tento žblept nechť vyzní jakožto podpora kubbu, neboť jsem na jejich webu uvedená jako jediný soukromý subjekt, který je podporuje. To mě těší :-) Formálně nemám s kubbem nic co dočinění, nejsem v Kubb klubu ČR, jsem jen ženou pana Kubbernátora, což ovšem není žádná funkce. Prakticky ovšem tak nějak usměrňuju členy Kubb klubu, aby svojí práci odváděli pořádně a systematicky (možná, že za tuhle drzost už nebudu dál na jejich webu :-).
Mistrovství ve hře kubb se bude konat 12. a 13. září na Ladronce v Praze 6. První den proběhne kvalifikace přihlášených týmů a druhý den semifinále a finále. To vše za mediální podpory Radia 1, kde také můžete slyšet dokonalou upoutávku na mistrovství. Takže kdyby jste nevěděli, co s načatým víkendem, není nic lepšího, než se zaregistrovat na www.kubb.cz. A že jste kubb nikdy nehráli? To vůbec nevadí, je to hra jednoduchá a fyzicky nenáročná a zvládne to opravdu každý. A Mistrovství je výzva! Vždyť momentální šance stát se Mistrem ČR je 1:8 :-) Tak ať žije kubb!
Rubrika Dělám chytrou...
...volejte sláva a tři dny se radujte :-)
Po trošku delší odmlce jsem tu, abych vám zas pověděla něco, o čem třeba ještě nevíte a já na tom byla podobně, dokud jsem si to někde nepřečetla :-) Tak třeba jak si vyrobit domácí modelínu...jistě potřebná věc. Takže to vezmete dva hrnky hladké mouky, hrnek soli a trochu oleje a to smícháte s vodou a obarvíte. Anebo co takhle ideální směs na bublifuk? Destilovaná voda, jar (nejlépe úplně obyč) a kapka glycerinu :-) Bez modelíny bych se obešla, ale bublifuk je prostě zábava...
Taky vám ještě povím, že bioovoce a biozelenina, rozuměj takové pěstované nejlépe na vaší zahrádce, obsahují až o 40% více vitaminů než ovoce a zelenina ze supermarketu? Navíc má i vyšší výživovou hodnotu...Takže sázejte, pěstujte, zalejvete, jen ať vám to roste...jako mně :-) Moje zahrada je polodivoká a do zarostlých koutů mi chodí snážet sousedovy slepice...no jistěže biovajíčka :-D (jen doufám, že soused nečte, to nevím, co bych pak snídala....
A nakonec vám doporučuju jeden web, kam jsem přispívala zatímco jsem to tu zanedbávala. Takže www.orezavatko.cz – webový občasník, tentokrát o ekologii. PS: Zkuste si dole na liště zapnout lampičku, ať šetříte energii :-D
Copyright © 2003 eLKa, Všechna práva vyhrazena ®, Webdesign: Vít Dlouhý
Stránky jsou tvořeny dle kritérií XHTML 1.0 Strict, jsou CSS validní a splňují podmínky Dogma W4.
Váš prohlížeč nepodporuje HTML 4.0 a CSS, formátování je vypnuto, avšak obsah nebude nijak narušen!
